Jaká je vaše míra citlivosti?

Už nějaký čas pluji na vlně Opravdového vztahu (www.opravdovyvztah.cz). Mám za sebou dva koučovací kurzy a pokračuji v kontinuálním vzdělávání. K mé velké radosti vydali tito kouči a psychologové knihu Opravdový Život. Můžu říct, že jsem už přečetla hodně knih osobního rozvoje, ze kterých toho ve mně moc nezůstalo. Třeba bych i změny ráda udělala, ale nevěděla jsem jak na to.

Kniha Opravdový Život ukazuje 15 možností, jak svůj život vylepšit a žít podle sebe. Už druhá kapitola od Honzy Markela, Udělejte přednost ze svých slabých stránek, byla pro mne fascinující. U kapitoly 10 od Dominky Szarkové, Přidávejte hodnotu jen tak pro radost, mi došlo, jak můžu spojit radost z koučování a potřebu koučovat jinak. Kniha Opravdový Život není jen kniha osobního rozvoje, ale i kniha sebepoznávací, vyzývající k akci a k prozkoumávání těch principů, které s námi souzní. A se mnou souzní hluboce. Je to první kniha, ke které se pravidelně vracím.

Tentokrát mne zaujala kapitola 11 Vnímejte sami sebe na všech rovinách od Vítka Čadry. Je to kapitola o vlastní (ne)citlivosti. A věřte nebo ne, naše míra citlivosti do vysoké míry závisí na tom, co jsme prožili jako děti v rodině nebo ve škole. Někdo se díky větám typu: „Nebreč, nemáš důvod!", „Nikdo není na tvoje výlevy zvědavý!" naučí, že dávat najevo pocity a své potřeby je špatné a někdo si například navykne od své citlivosti utíkat k různým závislostem, například workholismu nebo alkoholu. 

Podívejme se sami do sebe a zkusme si odpovědět na otázky:

K čemu utíkám já? Co ve svém životě nechci cítit nebo prožívat?

Sama jsem si za svůj život postavila vysoké a tlusté hradby, za které nikoho nepouštím. Díky emočnímu koučování jsem si dovolila tyto hradby zbourat zatím alespoň sama pro sebe a připustila svou zranitelnost.

Jaký byl pro mne první krok? Je to vlastně úplně jednoduché - zastavila jsem se. Můžete si teď říct: „Co nám to tady povídá za blbosti". Zastavuji běžně, třeba na semaforu. Takový semafor nám svými barvami říká, kdy máme jet a kdy stát. My si v sobě můžeme takový semafor vypěstovat také a naučit se zastavovat v běžných situacích, kdy jinak hrozí bouračka. Emoční bouračka s partnery, rodiči nebo s kýmkoli, kdy na sebe křičíme, urážíme se a potom pláčeme. Dejme si ruku na srdce, že potom všeho zpětně litujeme?

Dobře nastavený vnitřní semafor dokáže zabránit spoustě nepřiměřeného chování a emočním vlnám v situacích, které nás přivádí do konfliktu s druhými. A to jen tím, že se zastavíme.

Zastavíme a pozorujeme, co se v nás právě teď děje.

Díky tomuto odstupu si můžeme vybrat, jak budeme reagovat a nemusíme se nechat vléct emocemi. 

Zaujalo vás toto téma? Klikněte na Chci se objednat a domluvme si zdarma úvodní setkání. Těším se na vás.