Na co čekáme?

Více než kdy jindy mě v poslední době trápí otázka „Kolik tady máme vlastně ještě času?“. Příčina těchto myšlenek je v nedávné příhodě v rodině. Mrtvička. Ze dne na den je vše jinak, dalo by se říct, vše je špatně. Co bylo včera, dnes již neplatí, veškeré plány nebo sny skončili v černé díře zapomnění a lítosti.

Nikdy dříve jsem si tento pocit běhu času neuvědomovala tak silně jako teď. Nikdy dříve na mě v hlavě nekřičela otázka:

“A kdy jindy, když ne teď?“

Je to motor, který člověka nutí k zamyšlení nad životem a žít naplno každý den, každou hodinu a každou minutu. Protože zítra už může být všechno jinak, zítra už může být na všechny sny pozdě.

Nebojme se plnit si své sny a přání a udělejme pro to maximum každý den. Překonejme nepohodlí a strachy, konejme. Nakonec by nám mohla zůstat jen ta lítost a výčitky, proč jsme čekali.