Nové začátky

Na začátku září jsem začala dlouho očekávaný koučovací výcvik metodou Život jako hra. Znáte to, když je něco nového a těšení se míchá s obavami. Vyskakují na vás různé myšlenky a cokdyže. Všichni určitě víme, jak takové cokdyže vypadají a jak nás umí sevřít do svých kleští.

Moje nejčastější cokdyže jsou co když na to nemám a co když se mi to nepovede.

Cokdyže si představuji jako malá háďátka v mojí hlavě, která se obmotávají kolem mých snů a plánů a dusí mou schopnost se radovat. Cokdyže zabíjejí chuť zkoušet cokoli, nejen něco nového. Musím říct, že mě to pěkně štve. 

Moje cokdyže se dostaly ke slovu ještě než výcvik začal. Dostali jsme za úkol si najít 5 lidí, které budeme v průběhu výcviku koučovat. Trénování ne od první, ale dokonce nulté hodiny! Jak mám oznámit lidem ve svém okolí, že do mě mají vložit důvěru a nechat se provést svým tématem ještě než jsem se cokoli naučila? Díky vlastním obavám jsem nedokázala v lidech vzbudit zájem a chuť si něco vyzkoušet.  

Dnes mám za sebou 6 odkoučovaných hodin a řeknu vám, je to zážitek. Vidím, jak už úvodní hodina má smysl a posune člověka dopředu. Uvědomí si souvislosti v životě, které předtím neviděl. Vidí, že vše je propojené. Práce a kariéra, rodina a koníčky, vše se vším souvisí a jedna oblast ovlivňuje ty další. A to je teprve začátek! Dělá mi radost sledovat vaše zapálení do tématu a uvědomění si zodpovědnosti za vlastní život. Jsem vděčná za vaši důvěru a odvahu experimentovat a hrát si. Kolikrát žasnu jak vše přesně zapadá do vašeho puzzle. 

A moje cokdyže? Ty dostaly díky koučování pořádnou facku. Jak můžu vědět co zvládnu, když to nezkusím? Jak se něco naučím, když nebudu dělat chyby? 

Malé dítě se učí stylem pokus-omyl a hraním si. Už jste viděli malé dítě, které by si nehrálo? Proč jedeme stále v zajetých kolejí, které končí důchodem? Opravdu to takto chceme? Pojďme si hrát a zkoušejme nové věci. Pojďme žít a posouvat se. Pojďme v životě vyhrávat. Těšit se na překonávání výzev a dělat chyby. Na nic nečekejme, udělejme to hned.