Zpětná vazba nebo kritika?

Čím více koučuji, tím častěji se mi vynořuje téma zpětné vazby. Kouč si dříve či později uvědomí, že jen díky zpětné vazbě může zlepšovat své koučovací dovednosti a jen tak zjistí, jakou hodnotu koučovanému přináší. Jak a jestli vůbec je schopen zpětnou vazbu přijmout je odrazem jeho vlastního nastavení. 

Sama jsem dlouhé roky nesnášela, že mne i přes veškerou snahu dělat věci správně blízcí kritizují. Vyvolávalo to ve mně smíšené pocity, vzdor, ukřivdění. Nejhorší byl pocit nedostatečnosti, který mě ubíjel. Projevovalo se to tak, že jsem nedokázala říkat NE a neuměla jsem přijímat odmítavé odpovědi. Nedokázala jsem někomu říct co nechci nebo čím mi ubližuje. Mlčela jsem a vše dusila v sobě. Jak takový dlouhodobý přetlak dopadá? V lepším případě vám doslova rupnou nervy a vylijete si všechno na nejbližším člověku. V horším případě můžete i onemocnět.  

Trvalo to pár let, než jsem se naučila nebrat si nic osobně a přišla úleva. Přijala jsem fakt, že každý má nárok na svůj pohled a názor. Chyby nebo přešlapy dělá každý a je jen na nás, jestli se z nich dokážeme poučit a už je dále neopakovat. Jen tak se dokážeme posouvat a učit se. 
Toto uvědomění mě v osobním rozvoji vystřelilo daleko dopředu až jsem se dostala na stránky koučovací agentury a odeslala psychologický test předpokladů pro koučování. Čekala mě pěkná dávka zpětné vazby anebo kritiky, pokud bych dále jela ve starých kolejích.

Jak to dopadlo už všichni víte. Jsem kouč. Jsem na začátku a učím se. Zlepšuji své schopnosti a dovednosti každý den. Moc mě to baví a vítám zpětné vazby. 

Mám pro vás jednu výzvu.

Vyzkoušejte si bezplatné úvodní setkání. Vy získáte novou zkušenost a já vaši zpětnou vazbu. Protože jen díky vám se budu zlepšovat a přinášet vám stále lepší koučovací zážitky. Co vy na to?